Obsah
Prof. MUDr. Pantaleon Sazama, Dr.Sc.
S čerstvým diplomem nastoupil na Bulovku a chtěl se stát „ úředním lékařem“, k tomu složil i povinné zkoušky. Setkání s profesorem Kostečkou, přednostou pražské zubní kliniky však jeho osud změnilo. V lednu válečného roku 1941 nastupil Leon na „Kliniku nemocí zubních, ušních a čelistních“. Po válce v roce 1945 se objevila naléhavá potřeba doplnit deficit absolventů lékařského studia a bylo rozhodnuto otevřít nové lékařské fakulty. Tak byla zřízena i lékařská fakulta v Hradci Králové a Leon Sazama se tam přestěhoval. Stal se zástupcem přednosty a připadl mu úkol vybudovat od základů stomatologickou kliniku, protože byl považován za odborně i organizačně schopného splnit tuto nelehkou roli. V roce 1951 byl habilitován na docenta a byl již plnoprávný přednosta kliniky. Do té doby se mu podařilo přes mnohé překážky a opakovaná stěhování kliniky zbudovat oddělení, které již mělo i lůžkovou část. Nedbal však jen o prostoty pro provoz a výuku, ale také o odborný růst klinických lékařů. Sám šel vždy příkladem, pilně publikoval články, skripta pro mediky a monografie. Byl především stomatochirurg. Později napsal monografii „ Úrazy obličejových kostí“ (s prof. Urbanem ) a „Onemocnění slinných žláz“ . Důsledně dbal, aby v této výzkumné a publikační činnosti byli zapojeni i všichni jeho podřízení. Byl iniciátorem námětů pro výzkum, pomáhal připravovat publikace i přednášky. Své přednášky studentům si Sazama vždy pečlivě připravil, byly názorné, zajímavé, prokládané zajímavými příklady z praxe a veselými příhodami. Posluchačům zdůrazňoval i etický aspekt jejich budoucího povolání a odpovědnost lékaře v jeho přístupu k pacientovi. Odborná kvalifikace lékaře musí být nerozlučně spojena s jeho etickým chováním. Takový přístup vyžadoval důsledně u všech pracovníků kliniky. Jeho zásady dokazují i jeho slova z dopisu Doc. Brázdovi v dopise z října 1996, v němž děkoval za blahopřání k 85. narozeninám: „ … Pravda, ještě se držím tak, že mohu pozorovat situaci ve stomatologii a litovat, že se nyní především holduje ekonomickým stránkám vztahů mezi lékařem („zubařem“) a pacientem. Věřím ale, že se časem poměry zlepší tak, aby vždy stál v popředí prospěch nemocných, jak jsem to učil a dodnes vyznávám...“
Pod jeho vedením se hradecká klinika stala jedním z nejaktivnějším stomatologických pracovišť v České republice. Podle jeho žáků a spolupracovníků byl vzdělaným, cílevědomým, pracovitým a přísným šéfem. Pro spolupracovníky byl hnacím motorem a příkladem. V 70. letech se však atmosféra na klinice v souvisloti s celospolečenskou situací změnila natolik, že profesor Sazama po dovršení penzijního věku v 1976 musel z kliniky odejít.
Měl velký smysl pro humor, jeho mnohé historky ze života jsou nezapomenutelné, některé také napsal do souboru veselých příběhů z lékařského prostřední hradecké Fakulty. Knížku nazval
„Okolo Hradce v bílém plášti“ a podepsal ji jako Leon Dlažov – průhledný pseudonym, k němuž ho inspirovalo jeho rodiště.
V Hradci žil se svou maželkou Zdeňkou, rovněž lékařkou. Měli dvě dcery Zdeňku – inženýrku ekonomie a Gabrielu, lékařku, 4 vnoučata a několik pravnoučat (dnes 11). Pozornost si zasluhuje i to, že ve třech generacích jeho rodiny je 7 lékařů.
Sazama získal četná ocenění a vyznamenání doma i v zahraničí. Je čestným členem lékařských společností v Bratislavě, Berlíně, společnosti pro výzkum ve stomalogii GIRS v Bruselu, Asociace pro maxilo-faciální chirurgii v Londýně. Je nositelem zlaté medaile University Karlovy v Praze, lékařské fakulty v Hradci Králové, Brně, Bratislavě a Vratislavi. Je čestným členem České stomatologické společnosti a České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, v roce 2000 obdržel medaili Josefa Hlávky.
Nejvyšší vyznamenání udělované Českou lékařskou společností je Purkyňova cena. Je to nejprestižnější cena společnosti, udělovaná na zámku v Libochovicích, v Purkyňově rodišti, městě, které je symbolem personifikujícím českého vědeckého génia. Touto cenou byl vyznamenán profesor Sazama v červnu 2002 ve svých 91 letech a při závěrečném projevu shrnul význam Purkyňových prací pro stomatologii a poděkoval všem přítomných volně - „bez papíru“. Pouhé 4 měsíce po této slavnosti 24.října podlehl těžké nemoci.
Na Dlažov nikdy nezapomněl, přestože tam vlastně žil jen krátce. Vždy ho ctil a miloval. Využil každé příležitosti své rodiště navštívit, i když příbuzní tam už žádní nežili. Vždy navštívil i nezapomenutelného Vénu Pivoňku, se kterých byl v písemném styku do konce jeho života. Těšil se také ze setkání rodáků v Dlažově, kde si připomněl mnohé minulé i současné skutečnosti. I jeho potomci Dlažov rádi pravidelně navštěvují a udržují rodinný hrob..Takže díky Dlažove za vyjímečnou osobnost a v neposlední řadě za bezvadného tátu, manžela, strýce, dědu a pradědu.
MUDr Gabriela Cyranyová a Ing. Zdeňka Veselá, dcery