Historie obce Dlažov

Dlažov patří bezesporu mezi nejzajímavější osady na Kdyňsku právě svými dějinami a bohatou minulostí.

Ves, ležící na východním svahu návrší svatomarkétského zdobeného na vrchu kapličkou již zdaleka viditelnou, bývala osadou značně rozlehlou. Svoji polohou nad údolím úhlavským, poblíž zemské brány a zemské cesty klatovsko - domažlické byla téměř na ráně.

První zmínka o obci je z roku 1379 a to jako majetek několika držitelů.

V berních listinách Plzeňského kraje nalezneme v Dlažově tři zemany - Sezimu, Heřmana a Vojtěcha. Rod ani přijmení nebylo uvedeno. Sezimův podíl byl největší - měl 2 celé lány a dvůr. Heřman a Vojtěch měl každý 3/4 lánu. Ostatní usedlíci byli jejich poddaní. Panovala tu soustava lánová jíž ovládlo německé právo manské.V Dlažově se na dvorech dříve českých usazují Němci.

Až po roce 1410 se Dlažov stal majetkem pána na Klenové Přibíka z Klenového a Němci museli za jeho vlády z Dlažova utéci.

Roku 1426 stihla Dlažov strašlivá pohroma od německého vojska. Dlažov byl Němci vypálen a to proto, že byl v rukou husity Přibíka z Klenového. Po husitských válkách se stal majitelem dvora v Dlažově Čech Jan Štěpánovic.

Roku 1561 byla část Dlažova prodána Oldřichu Janovskému z Janovic, který byl synem Smilova, vlastníka Soustova. Druhou část Dlažova držel Oldřichův bratr Vladislav Janovský z Janovic . Kromě toho jsou v Dlažově dva dvory, které vznikly po husitských válkách. Na jednom hospodařil Jan Jílek a na druhém Petr Hronek.